Ve středu 5. dubna jsem byl přítomen doposud jednomu z mých největších mantrovacích zážitků. S přáteli jsme se vydali do Bratislavy na koncert světoznámé devy Snatam Kaur.
Udělali jsme si tedy rovnou výlet na celý den. Strategicky se naobědvali v Ikei, kde jsme se seznámili s další účastnicí zájezdu. A mohlo se vyrazit. Cestou jsme natrefili na hrad Devín těsně před Bratislavou. Rozhodně stojí za návštěvu. Moc krásné prostředí, kde se vlévá Morava do Dunaje, přímo za hradbami. A je tam pěkně hluboká studna.
Pak jsme jeli do centra slovenské metropole. Zaparkovali u Domu odborů, kde koncert večer probíhal. Měli jsme pár hodin, tak jsme si to namířili přímo do historického centra, které projdete za dvacet minut. V Subway jsme si dali sendvič, jelikož jiné relativně normální (pro nás) jídlo jsme nenašli. Říká se, že Bratislava je krásná. Ale asi někde jinde. Nicméně jsme potkali spoustu krásných lidí. Slováci jsou úžasní.
Blíží se půl osmá. Míříme do sálu. Ještě před ním jsou rozprostřeny stánky s všemožným spirituálním zbožím. Je tam tolik lidí, že jdeme rovnou hledat naše místa na sezení. Sedíme odděleně, jsem samostatná jednotka.
Koncert začal. Snatam nám představila jejich kvartet (kytara, bubny, basa a harmonika) a začala muzika. Po pár minutách jsem upozorněn, že jsem někomu zasedl. Tak putuji přes uličku. Po dalších pár minutách zjišťuji, že sedím vedle paní, která si nechce úplně zpívat. Takže usedám do uličky na schody do zkříženého sedu, narovnám záda a jedu si svoje, naplno. V těch pohodlných sedačkách mi bylo stejně nepohodlno. Okamžitě vedle mě usedá kolega odnaproti přes uličku. Američan, který pochválil můj nápad sednout na zem. A tak spolu strávíme celou show.
Mantrovalo se tři hodiny. První hodinu jsme se krásně rozezpívávali a pak bylo vidět, že Snatam něco zamýšlí. Následovalo dechové cvičení a meditace. Síla davu je neskutečná. Bylo tam několik stovek lidí, můj osobní odhad je 700 platících. Po meditaci jsme vyzváni, abychom si stoupli a zpívali:
„We are light, we are love, we are peace“.
Úžasné, všichni poskakujeme do zrychlujících se bubnů, energie stoupá a závěrem se celý sál spojí v jednoho velkého hada a držíme se za ruce zpívajíce léčivou mantru „Ra Ma Da Sa Sa Sey So Hung“. Tohle bylo opravdu nepopsatelné slovy. Jakoby mě vystřelili na Měsíc. Všichni se pak objímají, všude je láska a najednou vám připadne, že tento svět je skutečně ještě v pořádku. Všichni se krásně usmívají, sál a myslím, že i celé Slovensko jsme zvládli zavalit přívalem lásky a míru. Po koncertu se jdeme se Snatam pozdravit, obejmout, to samé i se zbytkem kapely.
Žádný další uchovaný materiál nemám, telefon jsem vůbec nevytahoval, užíval jsem si přítomný okamžik. Použil jsem jen volně dostupná videa z internetu.
"Takže, zpívejte, jako na základní škole v hudebce, buďte sami sebou a milujte."